Svatomartinské posvícení

Vůně pečené husy a vyhlížení prvního sněhu? O čem je řeč je úplně jasné - o svátku sv. Martina. Ten připadá na 11. listopadu a pojí se s ním v dnešní době hlavně bohaté posvícení. Ale kdo byl vlastně sv. Martin a co má společného s pečenou husou a mladým vínem?

Martin z Tours se narodil počátkem 4. století na území dnešního Maďarska. Na přání svého otce - důstojníka římské armády - nastoupil k armádě, a s ní odešel do italské Pavie. Tam se poprvé setkal s křesťanstvím, kterému propadl a ve svých 22 letech přijal křest. Mohlo za to, podle legendy, zjevení Krista v jeho snu, oděném v plášti, který předešlého dne Martin věnoval promrzlému poutníkovi. Jeho víra, i přes jeho působení v armádě, byla velmi silná, místy až fanatická. To se projevovalo jeho vytrvalým a často násilným bojem proti pohanství. Nejsilněji jeho misijní činnost pocítila Galie (dnešní Francie), kam s armádou odešel a pod tlakem francouzské katolické obce, ve které byl Martin velmi oblíbený, se nechal vysvětit na biskupa. Žil, na tehdejší poměry církve, velmi skromný, až poustevnický život. Přesto se v něm vojenské začátky nezapřely a, jak už bylo řečeno, svébytně se pouštěl do obracení místního pohanského obyvatelstva ke “správné víře”. Konal zázraky, uzdravoval nemocné, a když to nestačilo, zapaloval pohanské svatyně, ničil jejich modly a násilně se vypořádával s pohanskými kněžími, kteří odmítli přerušit svou činnost. Jeden z jeho zásahů byl namířen i proti slavným megalitickým řadám v Bretani, které zkrátil o několik kilometrů. Přesto se pro jeho laskavost a obětavost pro chudé, nemocné a “obyčejné” stal jedním z nejoblíbenějších křesťanských představitelů. Zemřel v úctyhodných 80 letech roku 397. Jeho pohřeb se konal 11. listopadu, a právě toto datum zůstalo pro pozdější oslavy svátku svatého Martina. 

První oslavy tohoto dne můžeme dohledat už v 5. století, kdy byl ustanoven jako začátek předvánočního čtyřicetidenního půstu. Jedná se tedy o jeden z mála dodnes slavených svátků s opravdu původní křesťanskou tradicí bez starších pohanských kořenů. Pro naše předky byl tento svátek jedním z nejoblíbenějších v roce. Není se čemu divit - v tento den totiž končila smluvená služba u hospodáře, vyplácely se mzdy, prodlužovaly smlouvy a probíhaly oslavné hostiny. 

Svatomartinská hostina - neboli posvícení - je dodržováno v mnoha domácnostech dodnes. Na stole nesmí chybět pečená husa, mladé svatomartinské víno a martinské rohlíčky! Proč právě tyto dobroty? 

Husa souvisí, podle legendy, ještě se životem samotného svatého Martina. Prý totiž při jeho kázání husy svým hlasitým kejháním tolik rušily, že se rozhodlo o jejich osudu, a za své “provinění” skončily na pekáči. Receptů, jak si upéct nejlepší husu na světě je celá řada. I u nás ve webové kuchařce, v kategorii Drůbež naleznete hned několik receptů na ně podle tradic různých krajů, i rodin.

Mladé víno se pak na stoly tento den podává od pradávna. Jde o velmi starou zvyklost, slavenou ve vinařských oblastech celé Evropy. Svatomartinská vína jsou totiž prvními víny daného ročníku, na která jsou zvědaví výrobci i konzumenti. Neboť pokud se mladé svatomartinské vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník. Obecně uznávaná zvyklost říká, že Svatomartinským vínem si můžete přiťuknout právě na sv. Martina 11. listopadu v 11 hodin. Od této chvíle se smí podávat (a prodávat) a nastává doba ochutnávek, svatomartinských hodů i velkých slavností věnovaných právě mladému vínu.

Se svatomartinskými rohlíky, též zvanými martiny, martinské podkovy, roháče, rohy, zahýbáky, vandrovnice, je to o něco složitější. Ve vědecké literatuře se mluví o pohanském starověkém původu, kdy bylo zvykem péct obřadní pečivo ve tvaru bohů, nebo jejich atributů. Rohy býka měly symbolizovat boha vína a opilství Baccha, který je s nimi zobrazován. Křesťanství si později tuto tradici upravilo a učinilo z Martina patrona všech pastýřů a stád. Rohlíky se kraj od kraje pečou trochu jinak a s různými náplněmi - makovou, hruškovou, ořechovou, povidlovou, perníkovou, ale i mrkvovou. Recept na ně zachytila i Magdalena Dobromila Rettigová ve své kuchařce.

Svatomartinské posvícení je jednou z nejpěknějších tradic, kdy se můžete sejít s přáteli a rodinou u jednoho stolu. Udělejte si z tohoto posezení tradici, kterou budete opakovat každý rok. U dobrého jídla a pití řeč nikdy nestojí. Ve znamení tradice vyplácení služby pak můžete přichytat jako poděkování pro své milé nějakou milou drobnost, jako dáreček. Věřte, že tento den si, i s jeho tradicemi, pokud už se tak nestalo, zamilujete. A bude to láska na věky!

Téra Bartušková

sdílejte na: