VALENTÝN

Lidmi zbožňovaný i zatracovaný svátek. To je den Svatého Valentýna. Kde se vzal? A je to jen chytrý marketingový tah, nebo opravdu romantický svátek zamilovaných? Jak se k němu stavět?..
Především je důležité říci, že lásku bychom si měli projevovat neustále(!), a pokud nás k tomu vybízí i přímo datum v kalendáři, není asi důvod vzdorovat mu. Tak si o tomto dnu pojďme něco povědět.

Den zamilovaných 14. února se slaví především v anglosaských zemích, ale ani u nás už dnes nejsou jeho oslavy úplnou výjimkou. K jeho rozšíření u nás došlo hlavně po roce 1989, kdy se země otevřela západním kulturním vlivům. Většina Čechů ale stále považuje za tradiční oslavu lásky spíše 1. květen. I když se dnes mnozí lidé na svátek sv. Valentýna dívají především jako na zvyk importovaný ze západu, ve skutečnosti má však ryze evropské kořeny.

Postava svatého Valentina stojí v historických pramenech jako římský kněz, misionář a biskup, působící především v italské Interamně (dnes Terni) a Římě. Legendy o sv. Valentinovi vypráví různé verze jeho příběhu. Můžeme se dočíst, že Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí, protože přes zákaz římského císaře Claudia II. tajně oddával mladé zamilované páry vojáků a jejich vyvolených, navíc po, tehdy nelegálním, křesťanském způsobu. Císař se obával, že pokud se vojáci spárují, zůstanou v budoucnu u rodin místo případné obrany země ve válečných konfliktech. Jednáním proti císařským nařízením si kněz podepsal ortel a 14. února 269 (nebo 270, nebo 273) ho císař nechal popravit. Podle jiné verze byl zase biskup Valentin pozván rétorem Kratónem do Říma, aby léčil jeho syna. Valentýn dokázal skrze modlitby přivolat k nemocnému Boha, který ho zázračně vyléčil. Kratón se tak, na důkaz vděku, nechal i se svými třemi žáky a rodinou pokřtít. Jelikož ale byla v té době křesťanská víra na území Říma nelegální, Valentin byl za své “nekalé” praktiky zatčen a umučen. Pravděpodobně jde o prolnutí životů dvou různých stejnojmenných světců. Všechny zdroje se však shodují na brutálním mučednické smrti, kdy byl Valentin bit kyji a kameny, a následně sťat.

Dnes se den jeho údajné smrti slaví, jako den sv. Valentýna - svátku zamilovaných, na počest jeho počínání. Stal se tak právě patronem zamilovaných. Ne až tak známou zajímavostí je, že je také patronem epileptiků a včelařů. 

V dávnější historii však v tomto datu probíhaly oslavy jiné, a je pravděpodobné, že svátek zamilovaných vznikl přetvořením do líbivé křesťanské podoby právě těchto slavností - Luperkálií. Slavnost plodnosti a očisty před nadcházejícím jarem, odehrávající se u jeskyně Lupercal na úpatí Palatinského vrchu, kde vlčice, podle legendy, nalezla Romula a Rema. O Luperkáliích dva mladí kněží – luperkové vyběhli z jeskyně, nazí, odění jen v kůži koz (původně asi spíše vlků, vzhledem k místu konání slavnosti a legendě odtud pocházející) toho dne rituálně obětovaných. Běhali po okolí Palatinského vrchu, jednak aby jej očistili, a jednak aby proužky kozí )nebo vlčí) kůže šlehali dívky a bezdětné ženy a přinesli jim tak plodnost, těhotným ženám pak aby přinesli snadný porod. Ovidius k tomu napsal: „Ani mocné byliny, ani modlitby, ani magická zaříkání z tebe neudělají matku. Podvol se trpělivě ranám, které uděluje plodná ruka.“

Se svátkem sv. Valentýna je dnes spojena řada tradic. Ve většině případů se ale, jak by člověk předpokládal, nejedná o výmysly moderní doby, nýbrž pramení z mnohasetleté historie. 
V popředí dnešního Valentýna stojí především vzájemné obdarovávání se. Drobné, i větší dary si milenci předávají na důkaz své lásky a vzájemné úcty, ale i jen tak pro radost. Dříve sloužila ve vyšších společenských vrstvách hodnota daru, jako měřidlo movitosti nápadníka, který se ucházel o ruku své vyvolené. Tu dostal pouze, prokázal li dostatečné množství prostředků pro zabezpečení jeho budoucí rodiny. To dnes naštěstí neplatí, a tak drobný dáreček může být pouze milou pozorností pro lepší den. 
Květiny, které většina žen tento den od své milované polovičky dostane, jsou asi tou nejstarší dochovanou tradicí. Pamatuje totiž ještě samotného Valentina, který prý mladé páry pestrými kyticemi z biskupské zahrady obdarovával. V průběhu historie pak tato tradice dostala ještě další odůvodnění, a to čistě praktické. Říkávalo se totiž, že si svobodná dívka vezme za muže chlapce, kterého 14. února potká jako úplně prvního. Mladí muži, kteří si už na některou dívku mysleli, se jí proto snažili darovat co nejdříve ráno toho dne kytici květů, která byla dárkem finančně nejdostupnějším.
Z britských ostrovů pochází starobylý zvyk zasílat na svátek sv. Valentýna milované osobě milostné anonymní, ale i přímé dopisy, tzv. valentýnky. Ta nejstarší dochovaná pochází z 15. století, kdy jistá Margery Brewsová psala zamilovaný dopis svému milému Johnu Pastonovi. Sdělovala mu, že požádala svou matku, aby se u otce přimluvila za větší věno. A dodává, „Jestliže mě však miluješ, a já vpravdě věřím, že ano, pak mě kvůli tomu neopustíš.“ Psaní se dochovalo v Britské knihovně v Londýně, mezi celou řadou dopisů rodiny Pastonových z anglického Norfolku. Ojedinělá kolekce obsahuje korespondenci z let 1422 až 1509, a víme tak třeba, že city slečny Browsové k Johnu Pastonovi byly byly tak silné, že by ho neopustila, ani kdyby měl jen polovinu svého jmění, nebo dokonce můžeme vyčíst konec celého milostného příběhu, který dopadl velmi šťastně. Valentýnky ale v pozdějším letech jen a jen nabývaly na popularitě a tato tradice se tak rozšířila i mezi prostší lid. Například na začátku 19. století pošta v Anglii doručila 60 tisíc valentýnských pohlednic. Od poloviny 19. století pak také klesla cena poštovních známek a pohledy či kartičky začal posílat téměř každý.

V přístavních městech míval Valentýnův svátek ještě jeden, zcela jiný, význam. Cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se právě 14. února scházely ke společnému stolování a hodování. Inspirací touto událostí pak pravděpodobně došlo k rozšíření dalšího způsobu příjemně stráveného času spolu - romantické večeři. Pokud se rozhodnete vyhnout davům a kýčovitě upravenému prostředí, a raději zůstanete doma, můžete své drahé polovičce, ale i třeba sami sobě, připravit skvělé pohoštění vlastníma rukama. Ať už zvolíte vymazlenou romantickou večeři při svíčkách se sladkou tečkou na závěr, pořádně se raději nadlábnete, nebo se rozhodnete okořenit si večer společným gastronomickým zážitkem, potěšení se jistě dostaví. Pro milovníky sladkého je pak úplnou jistotou pohár Pusinka, nebo třeba horká čokoláda s afrodiziakálním chilli pro chladné únorové večery. Dezertem, jako úplným “must have”, pak celý pěkný den uzavřete, třeba v peřinách.

Jak už bylo naznačeno, stále se zvyšující trend obdarovávání přirozeně začali obchodníci využívat ve svůj prospěch a svátek Valentýna se tak čím dál tím víc komercializuje. Nicméně jak se rozhodnete oslavy a projevy lásky uchopit vy je jen na vás. Lze snadno vymyslet spousta způsobů, jak svou lásku projevit, aniž byste utráceli a spadali tak do reklamních pastí společností na svatém Valentýnu vydělávajích.

Ať už totiž vymyslíte cokoli, nejdůležitější je čas věnovaný druhému a sobě samému, a především si ho opravdu užít.

Každý člověk je totiž stvořen pro lásku. I v tak uspěchané době, jako je ta dnešní, je nutné věnovat jí čas. Myslet na ni. A proto bychom, částí společnosti tak zatracovaný, svátek sv. Valentýna měli brát spíše jako požehnání. Jasně vyhrazený den, který bychom měli strávit plni lásky. A je úplně jedno jestli lásky partnerské, té k sobě, nebo činností jíž milujeme. Dopřejte si to nejcennější - čas a pozornost. Alespoň jednou za čas, a, pokud možno, ne pouze jeden den v roce…

Téra Bartušková

sdílejte na: