VÁNOCE

O Vánocích a jim předcházejícímu adventu by se dala napsat celá kniha. Jsou to pro nás asi nejdůležitější svátky v roce. A to, ať už je vnímáme jako svátek narození Ježíše Krista, nebo “pouze” jako svátky rodinné, kdy se všichni konečně sejdou. Měly by být obdobím celkového zklidnění, bilancování a možností pobýt s blízkými. Pokuste se oprostit od typického shonu a stresu, uklidnit se a věnovat si chvíli pro sebe. Zapalte si svíčku, posaďte se do oblíbeného křesla, a s hrnkem něčeho pro zahřátí si pojďte chvíli právě o nadcházejících Vánocích číst. Snad, díky tomuto povídání, budete na nadcházející svátky pohlížet jinak, pomaleji a s větší pohodou. Protože o to jde především!

Období vzniku vánočních oslav datujeme asi do 3. nebo 4. století. To odpovídá době, kdy v částečně pohanské Evropě byly stále slaveny pohanské zimní svátky a zachovávány pohanské zvyky. 

V prvních staletích křesťanství byly běžné zimní oslavy spojené zejména se zimním slunovratem, ze kterých se Vánoce, jak je známe dnes, pravděpodobně přímo vyvinuly. Tyto oslavy známe také pod názvem kračun. Svátek to byl, podobně jako Vánoce, nejpopulárnější v roce. Důvody zahrnovaly skutečnost, že v zimě bylo třeba udělat jen málo zemědělských prací, i pastevci zahnali stáda z pastvin a ustájili je ve chlévech. Byl to čas očekávání období lepšího počasí, které se s jarem přiblížilo. Zvyky a rituály spojené se zimním slunovratem, které můžeme v různých zemích a krajích dodnes pozorovat, jsou spojeny především s úrodou – typickým příkladem je tzv. „ovseň“ či „useň“, při kterém koledníci posypávají hospodáře obilnými zrny, což mu má zajistit dobrou úrodu v příštím roce. A ve Skandinávii se v běžné mluvě dochovalo označení oslav zimního slunovratu Yule jako synonymum pro slovo Vánoce. 

Ale i mnoho pozdějších a dnes zcela normálních moderních vánoční zvyků bylo přímo ovlivněno kračunem. Především pak nám dobře známá koleda, která spočívala v obcházení domů s figurou symbolizující nově zrozené slunce, většinou v podobě dítěte či bíle oděné dívky. Chodilo se s písněmi, říkadly a prosbami o podarování, neboť štědrost měla být zárukou bohatství v následujícím roce. Koleda se tedy zachovala do dnešních dnů, a to především v anglosaských zemích, v téměř nezměněné podobě tisíce let. Na východě Slovenska se zase ještě začátkem 20. století o Vánocích pekly „kračuny“ či „kračuniky“ z vánočkového těsta zadělávaného pramenitou vodou a různými příměsemi pro zajištění dobré úrody v následujícím roce, nebo ochrany rodiny před zlými silami. Někdy se do něj také zapékala lahvička s medem, která se po upečení vytáhla, a med v ní obsažený se používal na léčení či zaříkání.

Ovlivnění dnešní podoby svátků ale nepřinesl pouze kračun. Například z římských Saturnálií vycházejí dekorace, světla, i různé tradiční pokrmy.

Datum Vánoc se územně napříč světem liší. Důvodem je rozdíl mezi používanými kalendáři - gregoriánského a juliánského, které jsou od sebe posunuty 13 dnů. Ve východních částech Evropy a některých asijských státech tedy vycházejí oslavy Narození Páně na 7. ledna, zatímco v zemích používajících gregoriánský kalendář na 25. prosince. 

U nás tradičně slavíme Vánoce 3 dny, jejichž středobodem je právě 25. prosinec, na který připadá svátek narození Ježíše Krista. Přesněji řečeno jeho fyzického těla. Duchovní narození, tedy křest, slaví západní křesťanství 6. ledna na svátek Tří králů - mudrců z východu, jež Krista podarovali a pokřtili.

Samotným Vánocům obvykle předcházejí dlouhé, a často velmi namáhavé, přípravy. U nás, ve střední Evropě, se jedná hlavně o přípravy na sváteční večer 24., který se stal stěžejním dnem oslav. Pocitově se rok co rok vracíváme do dětství, a kvůli jednomu večeru jsme schopni dělat v podstatě nemožné. 

Několik týdnů dopředu většina domácností, krom velkého úklidu, vyrábí také vánoční cukroví. Dneska už velmi různorodé drobné pamlsky, které si každá rodina dělá po svém, vycházejí z tradice příprav na velké sváteční hodování (Boží hod). Dříve se pekly koláče, chléb, věnce a další pečivo, které si dnes spojujeme spíše s posvíceními, než Vánocemi. Také bylo zvykem po celý advent péct obřadní pečivo z vánočkového či rohlíkového těsta figurálních, nebo geometrických magických tvarů. Dnes toto pečivo, s pozměněnou recepturou, známe, jako Vizovické pečivo, které ale už namísto jídla slouží spíše k dekoračním účelům.

Ráno Štědrého dne má obvykle dodnes tradiční místo na stole vánočka, dříve nazývaná také jako štědrovka, vandrovnice, pletenice, žemla, calta ap. Často ale potkáte také modernější druhy snídaňového pečiva, třeba v podobě kynuté hvězdy nebo tvarohové štoly. Tak či tak by snídaně, i zbytek jídla až do konce dne, měli být bezmasé. Pověra totiž při dodržení vánočního půstu slibuje zjevení zlatého prasátka. Původ této tradice zřejmě vychází z pradávných pohanských oslav přicházejícího slunce, se kterým byl vepř (obzvláště zlatý) vždy spojován. Původně se půst v křesťanských domácnostech držel celý advent, dnes se ustálil ale pouze na Štědrý den. K obědu se tak často podává tradiční houbový Kuba, nebo hrachová polévka. 

Během celého dne je zvykem zdobit stromeček a věšet jmelí, které má domů nosit štěstí a lásku. Určité formy „vánočních stromků“ najdeme v historii hned v několika druzích slavností, a to v podobě celých stromů přinášených do chrámů či domů, věšení stálezelených větviček v domech či jejich zdobení stuhami nebo ozdobami. Vánoční stromek, tak jak jej známe dnes, se poprvé objevil zřejmě v německých městech v 16. století, v Českých zemích pak první vánoční stromek vztyčil v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich, který si tento zvyk přivezl právě z Německa. Chudší lid si své stromečky, z důvodu nedostatku místa ve světnici, věšíval nad stůl a zdobil po skromnu perníčky, cukrovím, jablky, klásky ap.

Dříve býval symbolem Vánoc namísto stromečku spíše Betlém. Prvním zpodobnitelem betlémského výjevu s jesličkami byl podle některých pramenů František z Assisi už ve 13. století, který vytvořil pro půlnoční mši živou kulisu chléva v portálu jeskyně. K rozšíření malých domácích betlémků do českých domů došlo v 18. století, po zákazu Josefa II. vystavovat jesličky v kostelech. České lidové betlemářství je jedním z významných fenoménů tradiční lidové kultury, a dnes můžeme v některých muzejích obdivovat betlémské výjevy opravdu impozantních rozměrů a počtů.

Štědrý den pak každá rodina prožívá po svém, v duchu svých vlastních tradic a zvyků. 

Po západu slunce se ale každá domácnost sejde u slavnostně prostřeného stolu ke společné večeři. Česká tradice velí podávat rybí polévku a smaženého kapra s bramborovým salátem. Ačkoliv ryba byla součástí rituálního jídelníčku raných křesťanů a symbolika ryby byla především v raném křesťanství velmi důležitá (symbol samotného Krista), u nás hojně rozšířená tradice vánočních kaprů je v celosvětovém měřítku záležitostí poměrně ojedinělou, a i u nás poměrně mladou – v měšťanském prostředí se u nás rozšířila zřejmě až v 19. století, na venkově dokonce až po první světové válce. Dnes se podoba tradiční večeře už často modifikuje, ať už na odlišné podoby přípravy smaženého kapra, jiné ryby, řízky, vegetariánský smažený sýr, nebo úplně jiná sváteční jídla, dle preferencí konkrétních strávníků. 

Dnes se podoba tradiční večeře už často modifikuje, ať už na odlišné podoby přípravy smaženého kapra, jiné ryby, řízky, vegetariánský smažený sýr, nebo úplně jiná sváteční jídla, dle preferencí konkrétních strávníků. 

Narozdíl od jasně vyhraněné české tradice, se slovenská štědrovečerní tabule liší domácnost od domácnosti. Můžeme tak na stolech nalézt kromě rybí polévky a známé zelňačky, také třeba houbovou, luštěninovou a hrachovou polévku. Druhý chod už bývá rozmanitý méně, ale stále nás mezi rybami může překvapit třeba hrachová kaše. Ustálenou tradicí v domácnostech napříč Slovenskem bývá rituální podávání oplatků s medem, ořechy a česnekem, a tzv. koláč štědrák.

Jako přípitek pak většinou slouží víno, šampaňské, nebo svařák a punč. Dopřejte i dětem zážitek z voňavých hřejivých nápojů, a udělejte jim třeba perníčkovou nebo svařákovou limonádu, ať si můžou připít s vámi.

Po večeři následuje v některých domácnostech zpívání koled po vzoru dřívější koledy, a všude oblíbené rozbalování dárečků. Podarovávání se nejspíš vychází z legendy o sv. Mikuláši, ze kterého se vyvinul i ikonizovaný Santa Klaus, případně se třemi mudrci, kteří přinesli dary novorozenému Ježíšovi. Dříve běžné perníčky, hračky z ovoce a pečivo ve tvaru zvířátek dnes nahradily drahé věcné dárky. Zkuste se na obdarovávání podívat jinak, hlouběji, a vymanit se z marketingového tlaku. Obdarovávejte s rozumem a pokorou. Dárky můžete sami vyrábět, nebo si třeba jen dát práci s krásným zabalením do vlastních papírů a stuh, s drobnými ozdobami, či zcela bezobalově do látek. Zajímavostí je, že dříve lidé obdarovávali spíše než sebe navzájem, svá hospodářská a jiná, ke statku přidružená, zvířata a živly. Kráva s prasaty dostali kus vánočky, drobty z pečiva oheň, hrst krupice meluzína, aby nekvílela, svůj díl obilí dostaly myši a něco na zub dostala i liška, by nechala kurník ne pokoji. Tyto rituály s půvabem lidové prostoty popisuje K. J. Erben ve své básni Štědrý den ze sbírky Kytice:

Hoj, ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku,

cože komu dobrého

neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce;

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví

od večeře kosti

a zlatoušky na stěnu

tomu, kdo se postí…

Báseň také pojednává o dalším z tradičních zvyků spojeným se Štědrým večerem - věštěním budoucnosti. Věštilo se různými způsoby, často kraj od kraje rozdílnými - krájením jablíček, házením střevícem, jezením patek od vánočky, sekáním děr do ledu, pouštěním lodiček se svíčkami, nebo litím vosku a olova. Dnes je zvyk věštění budoucnosti rozšířen v Evropě zejména v severských zemích a Německu, a to především jako součást novoročních oslav.

Den se pak uzavírá půlnoční svatou mší, ze které si můžete s sebou odnést, kromě milého zážitku, také betlémské světlo, které vám bude doma plápolat ve znamení míru, přátelství a blízkosti.

Je také velmi důležité zmínit, že Vánoce, se všudypřítomnými připomínkami lásky a pohody, mnohým, kteří nemají to štěstí být obklopeni svými blízkými, přinášejí spíše zármutek a pocit osamění. Pokud vás napadl někdo, ve vašem okolí, koho by se tato situace mohla týkat, zamyslete se, prosím, jak byste mu mohli v nadcházející čas pomoci. Způsoby jsou různé a nemusí vůbec jít o narušování vašeho domácího soukromí a zvyklostí v okruhu rodiny.

25. prosince nastává nejdůležitější církevní svátek (hned po Velikonocích, kdy věřící slaví Kristovo zmrtvýchvstání), - Narození Páně (Ježíše Krista). Zajímavostí je, že v minulosti bylo ustáleno, že nový den začíná již po západu slunce, proto se u nás vžila tradice oslav Narození nuž 24. večer. Historický základ pro oslavy Ježíšova narození 25. prosince je nicméně přinejmenším sporný - skutečné datum narození tzv. historického Ježíše (doložitelné postavy), tedy z dostupných římských, židovských a raně křesťanských historických pramenů, není známo. Nejčastěji se uvádí roky 6 až 4 př.n.l., a již ve 3. století našeho letopočtu bylo předmětem sporů. Kolem roku 200 n.l. uvádí jeden z církevních Otců Kléméns Alexandrijský termíny listopadové, lednové, březnové, dubnové i květnové, avšak 25. prosinec mezi nimi zcela chybí. Zmínka o 25. prosinci se pak poprvé objevuje v díle Hippolyta Římského, rovněž začátkem 3. století, pravost těchto spisů je ale sporná. První opravdu doložitelné záznamy o oslavách Ježíšova narození 25. prosince pak pochází až z poloviny 4. století. Je, jak už bylo zmíněno, pravděpodobné, že termín byl takto určen proto, aby korespondoval s pohanskými oslavami zimního slunovratu a jiných (většinou slunečních) božstev.

V tento den se obvykle slouží 3 mše na znamení trojího zrození Krista (fyzické, duševní a božské). 

K jídlu je pak tradicí podávat sváteční pečenou husu či kachnu. Mnoho domácností také převzalo anglosaský zvyk pečení krocana s nádivkou, a často se tak na stole objevuje třeba i pečená krůta s nádivkou a knedlíky.

Následný 2. svátek vánoční - sv. Štěpán je dnem méně formálním, a narozdíl od předešlého dne, který patříval nejbližším příbuzným a církvi, se nesla štěpánská koleda v duchu veselí a bujarosti. V minulosti býval sv. Štěpán dnem, kdy se čeládce vyplácela roční mzda a dočasně se ukončovala služba. Chase tak nastával čas volnosti a nevázanosti, jejíž počátek jaksepatří oslavovala. Krom peněz bylo zvykem vyplácet i hmotně, obvykle pečivem. V některých krajích se také pořádaly koláčové slavnosti. Na stolech v domácnostech se obvykle objevovala štěpánská husa nebo hovězí štěpánská pečeně.

I dnes, bez ohledu na duchovní podstatu, jsou Vánoce vrcholem rodinného roku. Prosinec je pro děti, ale i většinu dospělých, nejkrásnějším měsícem. Věnujeme hodně času společnému životu, a jako bychom v tomto čase cítili i samotnou podstatu našeho spolubytí. Právě tady a teď, v tomto období, se rodí i opakují rodinné tradice, které vaše děti budou s největší pravděpodobností předávat zase další generaci. Užijte si tyto svátky tedy naplno! Vytvořte si, i těm okolo, kouzelné zážitky! Bývá to velmi náročné, ale stojí to za to. A v nejhorším případě myslete na to, že přežitím dalších uhoněných Vánoc, které zase nedopadly tak, jak jste si naplánovali, jste předvedli vás soukromý rodinný zázrak, pomalu větší, než ten, který křesťané po celém světě v tento čas oslavují :)

Tak šťastné, veselé a poklidné!

Téra Bartušková

sdílejte na: